O knize: rok / Antonín ze Sourožského Cesty křesťanského života "V katedrále máme praxi mimo liturgické rozhovory. První roky, co jsem tu byl, jsme měli poměrně velkou ruskou skupinu a pak jsme mluvili každý týden. Pak se začali objevovat Angličané; V té době jsem se naučil trochu anglicky a začali jsme spolu konverzovat v angličtině. A pak bylo dlouhé období, kdy nebyly žádné ruské konverzace, protože všichni Rusové, kteří zde žijí, mluvili anglicky lépe než já, a nepotřebovali zvláštní konverzace. (...) Za posledních jeden a půl až dva roky (tedy od roku 1989), kdy se otevřela cesta z Ruska na Západ a začali přicházet Rusové ze Sovětského svazu, kteří nemluvili anglicky, jsme obnovili ruské konverzace, a nyní se konají jednou za měsíc. [...]Čtyřikrát do roka (Vánoce a půst – pozn. red.) máme sobotu, které se říká „půst“: dvakrát ročně v angličtině, dvakrát ročně v ruštině. Stává se to takto, začínáme modlitbou, pak mám rozhovor, který trvá asi čtyřicet minut, poté asi tři čtvrtě hodiny nebo hodinu, kdy jsou všichni povinni mlčet. V církvi nikdo nemluví, nikdo nebrání ostatním mlčet v tichu, vnitřním i církevním: církev má své vlastní ticho a já nemilosrdně požaduji, aby lidé nezasahovali do mlčení ostatních v jejich hlubinách. Pak spolu jíme, to znamená, že každý něco přinese, a sníme, co se přineslo, a pijeme čaj. Pak druhý rozhovor a druhé ticho a pak generální zpověď...”